Stopovaná, pokladovka, cesta s úkoly.... Ať to pojmenujete jakkoli, pořád se bude jednat o výborný způsob, jak přimět děti ujít i jinak poměrně nudný, a tím i ukňouraně dlouhý, úsek cesty, s radostí a v rekordním čase.
Už jsme vyzkoušeli obě varianty - tu s pečlivou domácí příparavou i tu živelnou, vytvářenou za pochodu, a ta druhá se světe div se, prostě jeví jako lepší.
Když jsem posledně chystala dobrodružnou cestu za pokladem dobroduha Babyky - tak úřesně ty zprávy a lístečky, které jsem chystala pečlivě doma, se staly poněkud nepoužitelnými v reálu...
Tak například první schovaný lísteček byl s jednoduchou mapkou - obrázkem, na kterém
bylo načrtnuto auto za ním šipka k lesu, pak k turistické značce. A za ním zašifrovaná zpráva (psaná pozpátku :o)) "jděte po šipkách a turistické značce".... No, že v prvním několika kilometrovém úseku turistická značka jaksi chybí.... jsem neočekávala. A to jsem se ještě doma poplácávala po zádech, jak jsem to vychytala, že jsem nepsala dopředu barvu značky.
Tož tak.
A došlo na improvizaci.
Níž v textu najdete pro inspiraci zprávy, které naši malíčci obdrželi narychlo a za provozu.
Protože v presu mi funguje mozek v nějakém jiném režimu, byly všechny veršované....(fakt nevím proč).
Zpráva první - uložená kousek od potoka - (účelem bylo zdržet bandu, abych získala náskok k uložení dalších zpráv).
Hop a skok,
přes potok,
pak tři dřepy,
ruce v bok.
Zpráva druhá - vyplozená při pohledu na rozkvetlé pomněnky - opět byl účel stopaře zdržet a mírně unavit.
Najdi kytku proti skléróze,
obskákej ji, po jedinné - po noze.
Třetí zpráva - tady jsem čekala, že děti trošku potrápím, než přijdou na modřín a na modrou barvu, která je předmětem hádanky. No, překvapili mne bleskorychlou dedukcí.
Jehličí má, šišky má,
přesto v zimě opadá.
Příští schránka správně barevná,
jedinná v sobě zprávu má.
Teď tedy následovalo několik šipek a křídou namalovaných obálek, z nichž ta poslední byla teprve modrá.
(Pointou je, že mi trochu docházely nápady, a několik "prázdných schránek" udrželo dětičky v dostatečném tempu chůze i v napětí :o))
Zpráva, která jse použít kdykoli, kdekoli :
O zvířátku písničku ať zpívá každý chviličku.
Začínáš ty, Toníčku.
(Jméno dosaďte libovolné :o))
V nejhornějším úseku cesty, kdy začalo prázdné břicho i nekonečné zatáčky unavovat i dobroduha Babyku, a zprávy mu nějak nešly z pod tužky a bylo potřeba překonat posledního půl kilometru stoupání k altánku s lavečkami, vyplynulo tohle doporučení:
Cesta se kroutí jako had,
po 8 zákrutách, sedněte a tište hlad.
Pečlivé počítání ušlých zákrut oddálilo lynčování rodičů vyhladovělými dětmi a posezení v altánku u žvance doplnilo síly na konečnou dobrodružnou etapu.
Těsně pod skalami nechal Babyka tuhle zprávu:
Teď vzhůru do skal!
Tam v kamení, hledejte tohle znamení
(domalujte libovolnou značku).
Pokladem vás odmění.
Ohledně znamení - v tu chvíli mne nenapadlo nic kreativnějšího než křížek v kolečku - připomínalo to zákaz zastavení.... Ve hře bylo ještě něco znak pro sušičku
na cedulkách u oblečení :o)...
A pak už malíčci prohledávali terén ve skalách okolo Babího lomu.
A když se objevil na kameni onen "zákaz zastavení", prošacovali hromady loňského listí, dokud se neobjevila plechovka od Johnyho Wolkera s pytlíkem oplatků a závěrečným dopisem od dobrodruha Babyky s poučením o radosti z hledání i s podělení se s ostatními....... No, jasně, že oplatky dostaly podstatně větší díl pozornosti, než mravoučný rodičovský dopis.... Musela jsem to ale aspoň zkusit.
Spokojenost ale vládla na všech stranách, takže teď už sáček s křídami, blok a tužku a balíček cukrlat z výletního batohu už ani nevyndáváme. Nikdy se nedá odhadnout, kde narazíme na nudný úsek cesty.
Jarním putováním (a těm za pokladem zvlášť) třikrát ZDAR!
A pokud chcete nějakou kvalitnější inspiraci doporučuju stránky
JDĚTE VEN.
Krásné jarní dny vám všem.
J.
