Na začátku podzimu jsme podobnou kožešinovou vestičku s Mariánkou viděly v jednom obchodě a oběma se nám moc líbila. Pohled na cenovku mi ale způsobil křeč v ruce, takže devět stovek bych nebyla schopná z peněženky vytáhnout ani kvůli žádostivým pohledům nejoblíbenější z mých dcer. Ty psí oči jsem hned na místě vyřešila slibem, že jí zkusím podobnou ušít.
Vestička se bohužel stala další obětí mého šnečího tempa. Utěšila jsem se, že na jaro bude akorát :o)
Kožešinka byla jasná, a doplňkovou látku si vybrala Mariánka sama. K mému potěšení opravdu ladící a krásnou.
Idea totiž byla, aby byla vestička nositelná oboustranně a taky měla trochu hippie styl, tak jsem při prostojích ve frontách u pokladny, čekání u lékaře, nebo v autobusech znovu a znovu vymýšlela a šila v hlavě aplikaci na zadní díl... prostě aplikace byla v mém pojetí děsně důležitá součást....A aplikace se ukázala jako opravdový žrout času. Ani ne tak při realizaci jako při výběru látek. (Nedají se na nerozhodnost zobat nějaké tablety?) Černo-bílo-šedá kombinace nakonec zachránila vestičku od osudu nedošitého kostlivce ve skříni.
Ovšem kdybych tušila, že ji Mariánka hodlá nosit jen kožešinkovým navrch, protože "přece, mami, takovou měla Popelka"... mohla jsem si ty hoďky věnované na aplikaci třeba lakovat nehty....:o).... což jsem tedy mimochodem dělala naposledy někdy vloni...
Majda je ovšem naprosto spokojená. Dneska jsme našly DVDčko s Popelkou, a protože Toník má díky horečkám naordinovaný pohádkový maraton, přesvědčila během chviličky i jeho, že se chtějí dívat na Popelku a ne na Medvědy od Kolína :o)...
Teď tu tedy při sledování pohádky cválá v princeznových šatech a vestičce v sedle koníka na tyči, šťastná jako blecha.
Tohle je moje nejlepší "mzda". ♥♥♥
j.
