Desperádo, primabalerina a záchranář

Jak vznikla myšlenka letošních karnevalových kostýmů pro Kročata jsem už dost zdlouhavě rozepsala v předchozím příspěvku. Dneska rodinné historky zkrátím. 

Takže fotky:

Vybrala jsem zrovna ty ne úplně vychechtané snímky, ale focení si Kročata vyjímečně opravdu užívala (fakt i kluci!), tak ještě společnou vysmátější.

 

Letos jsou kostýmy opět ve znamení vícenásobného využití a recyklace. 

Na Matýskovy chrániče nohou s třásněmi padl dyftýn, který jsem kupovala na sukni ještě během střední školy (fakt už je to dlouho....) a jsem ráda, že zmizel další kus ze syslírny přehazovaný tam a zpět...., klobouk "pravejkoženejkovbojskejzamerikypamáteční" půjčil tatínek, vesta a další proprietky jsou z rozsáhlé Kročovic zásoby hastrošáren.

Baletní sukýnka pro Mariánku je fungl nová, ale určitě ji unosí do baletu i na domácí výlety do světa fantazie a her. 

Toníčkův záchranářský komplet je (jak už jsem psala minule)zděděný po Matýskovi.... (Ukázková výhoda rodiny větší velikosti :o)). Novou má pouze onu zdravotnickou brašnu (moc děkuju za spoustu milých pochval a komentářů ) - která  mimochodem momentálně dostává při domácích hrách  nejvíce pozornosti.... takže na párání červeného kříže a předělávku na dámskou kabelku nejspíš nedojde... :o)

Hezký start do příštího mrazivého týdne a ať vám jde všechno hravě a s úsměvem.

j.♥

Saniťák

Po vánocích, takhle jednou ráno u snídaně nadhazuju obvyklé každoroční: "a za co chcete jít letos?"
Kročata zamože chápou, že se dotaz týká letošních karnevalových kostýmů.
Požadavky nejstaršího:  hlavně ne za to stejný jako sourozenci.... (puffffff!! - splaskla  moje idea na tři dětičky převlečené jednotně jako související pohádkové postavy, viry,  nebo něco obdobně vtipného)..... požadavky pokračují: a taky něco v čem není vedro a má to kapsy (narážka se zřejmě týká jinak velmi vydařených, ale dost hřejivých dračích kostýmů, které naše děti s velkým úspěchem odnosily dva roky po sobě (a ne jem na maškaráky... tímto zdravím naši paní pošťačku....:o))

 

Prostřední dítě naštěstí nevysloví mé obávané "za princeznu", ale chce být "něco hezkýho"..... To by šlo, prostor pro manévrování i švadlenkovskou fantazii ponechán.... je fajn mít alespoň jedno dítě nenáročné.

 Nejmladší vykřikne "KOSMONAUT!"
Sice mi hned v hlavě naskočí, jakže by šel kostým kosmonauta uvést do praxe ve velikosti 104, ale pohled do kalendáře, tyhle myšlenky poněkud zbrzdí. To bych toho moc nenaspala.... Naštěstí je to nejmladší dítě, tudíž ještě snadno manipulovatelné. Po chvilce listování fotoalby starších sourozenců souhlasí, že půjde za záchranáře, saniťáka.

Fotka z roku 2008 .... to není Toník, to je Matýsek s Májou.:o)

 Moje nadšení ale vzápětí ochladne, když Toníček ohlásí, že si sebou vezme "doktorský kufřík".  Totiž ten kufřík, kdysi krásný a funkční, za ta léta pilného používání utrpěl četné šrámy. Stačilo, když ošetřující personál při hře na nemocnici, do něj párkrát upadl, nebo se ho pokusil použít jako stoličku.... Prostě teď drží kufřík pohromadě díky pár deka lepící pásky a  dobré vůle. Hlavní problém je, že dobrá vůle je nespolehlivé jištění, a kufr se samovolně otevře 3x jen během cesty z dětského pokojíčku do kuchyně. Na maškarák by to tedy bylo až příliš dobrodružné zavazadlo.

Ano, už se rýsuje pointa : prostě jsem sedla ke stroji a vybavila Kročovu Rychlou Záchranou Službu novou doktorskou brašnou. Velmi odolnou vůči zmačkání i úrazu, variabilní a obzvlášť vhodnou k pochůzkám za pacienty.

 Se spoustou kapes.... jasně, že takhle spořádaně ty zdravotnické proprietky vydrží maximálně pár dní... ale prostě si ten mateřsky naivní optimismus neumím odepřít :o)

Jen pro úplnost a zasvěcené přidávám ingredience: Boky jsou vyztužené decovilem a plastovým zpevňovačem hran (kedrem), vnitřek podlepen ronopastem, a vnějšek prošit s termolínem.

Nejmladší Kroče je tedy vybavené. Reportáž o zbývajících  letošních kostýmech přidám příště.

Veselé plesání, to maškarní i elegantní vám všem! :o)
j.

Tréning létání (a nakonec tutorial jako bonus)

Od chvilky, kdy pro naše voňavoučká miminka přestalo být nejoblíbenější místo v šátku na rodičovském břiše , kdy jim daleko víc začala vonět pevná zem, pohyb po vlastních nožičkách, a objevy nových "dálek" podle vlastního výběru, začal pomyslný tréning létání. Trénovat musí usilovně (a doufám že ještě dlouho), aby velká premiéra, kdy nadobro odletí z rodičovského hnízda, proběhla bez karambolů a velkých pádů na zem.

Naše provorozeňátko je nadprůměrně žhavé, nebojácné a zodpovědné, stran trénování odletů z hnízda. Kdo ale není zcela nebojácný, je jeho matka. A tak jako vzácné ohrožené druhy dostávají často vysílačku, aby je biologové usilující o jejich ochranu, mohli monitorovat, dostal i náš Matýsek svůj první mobil, sotva uměl dostatečně číst a psát.

Přesně 21 hodin poté, co se stal hrdým majitelem tohoto elektronického potvrzení dosažení dalšího stupně samostatnosti, vyvstaly netušené technické problémy ohledně uskladnění a přenášení. Utopil ho totiž v jistém hygienickém zařízení. Mobil prostě vyklouzl ze zadní kapsy riflí. Nebudu to rozvádět. Ti, které to taky potkalo, pochopí, ostatní to vědět nepotřebují. :o)

Takže zadní kapsa se ukázala nevhodná. Pouzdro na opasek pro rtuťovité dítě Maťova kalibru by mobil evidentně neubránilo. Varianta nošení v aktovce se ukázala rovněž jako slepá cesta (kdo někdy viděl vnitřek aktovky druháka nepořádníka, chápe, ostatní si představí čistší popelnici s tříděným odpadem).

Natahuju to, že jo?
Zkrátka se nejlíp osvědčilo pouzdro na krk. Samože v provedení ala Cingr. I na hvězdy došlo. Maťa už má v pořadí 3. kousek (obnova nastala vždy, když už trvanlivost skvrn vítězila nad pračkou).

Ušití i střih jsou triviálně jednoduché, tak přidávám i nafocený postup.

Potřebovat budete obdélník látky na vnitřek (u mne proužkovaný), stejně velký obdélník na vnějšek (může být sešitý z více dílů, zdobený aplikací, doplněný kontaktem pro případ ztráty... cokoli je libo), a o něco větší obdélník výztuhy (tenší vatelín, termolín, fleece....).
Jak se dobrat k rozměrům těch obdélníků? Dělám to tak, že změřím mobil na délku a šířku (tloušťku neberu v potaz). Délku vynásobím 3x. K šířce přičtu 4 cm.

Položíte si oba látkové obdélníky lícem k sobě a oba naráz položíte na obdélník výztuhy.

Obšijete kolem dokola cca 0,5 cm od okraje. Při jedné z delších stran necháte otvor na protočení. Obstříhnete výztuhu přesně podle okrajů látek, odstřihnete rožky. Protočíte na líc, urovnáte, přežehlíte, zašijete protáčecí otvor matracovým stehem.

Složte si pouzdro, tak jak přibližně bude po sešití, a vyměřte umístění suchého zipu. Zároveň si vyznačte, jak bude pouzdro zohnuté a sešité. Při vložení by měl mobil pár centimetrů koukat nad horní hranu kapsičky. (fotka to vysvětlí líp)

 Osvědčilo se mi přišívat na část, která bude klopou, smyčkovou část zipu v délce téměř přes celou šířku pouzdra. Na vnější straně pak šev částečně kamufluju umístěním cedulky s logem, ale nevypadá špatně i když zůstane přiznaný.

Na protilehlé straně dávám háčkovou část sucháče a podle zkušeností stačí i jen malý čtvereček. (Existuje totiž přímá úměra mezi velikostí  háčkové části a otrhaností Matýskových svetrů).

 

 Těsně pod plánovaný ohyb klopy přijde obdélníček, který uchytí krční popruh. Vyrobíte ho tak, že si ustřihnete obdélníček v šířce cca 5 cm a délce o 3 cm delší než je výsledná šířka pouzdra. Zažehlíte delší okraje do rubu směrem k sobě - ke středu. Na kratších okrajích zažehlíte do rubu 1.5 -2 cm na každé straně. Takto připravený obdélníček si našpendlíte na zadní stranu pouzdra těsně pod plánovaný ohyb klopy. Tak jak je vidět na fotce. Pod něj přijde krční popruh (může to být pevnější stuha, měkší popruh, nebo si ušijte tkanici jako já (šířka 5 cm, zažehleno do středu a přehnuto podélně na polovinu, prošito podél okrajů). Obšijete obdélníček těsně při kraji kolem dokola a tím přichytíte i poruh.

 Teď už zbývá jen poskládat pouzdro do výsledného tvaru, našpendlit a při krajích kapsu sešít cca 0.5 cm od kraje na obou stranách. Prostě tak, aby vznikla kapsička.

Toť celé, hurá, hurá.
 ☺

Ps: Pevně doufám, že odlet Kročat jednou náležitě ustojíme a prozatím, že jim bude v rodném hnízdě dobře.

Katarinko, děkuju.

Včera pozdě večer jsem našla v poště vzkaz od Katarinky (Katroš), že mám u ní na blogu překvapení.
No, taky že ano, a jaké milé.
Udělila mému blogu ocenění, ktrým se budu hrdě pyšnit  a pyšně hrdit

 Jedná se o ocenění, které může získat malý blog do 200 pravidelných čtenářů. Každá z oceněných pak umístí na svůj blog odkaz na osůbku, od které ocenění dostala, sama ocení dalších 5 blogů a jejich majitelům zanechá na jejich bogu vzkaz.

Nevím, čím jsem si zasloužila, že Katarínka vybrala mne, moc si toho vážím a Katuško: moc moc děkuju. ♥ Ty jsi moje nevyčerpatelná inspirace a Tvoje vílí skvosty jsou vždycky pohlazením pro oko i duši.

A teď komu předat ocenění dál? Ne že bych nevěděla. Naopak mám problém vybrat jen pět.

Když to vezmu podle abecedy, pošlu ocenění nejdřív k Barborce. Ke krásným věcem, krásné fotky a vždycky briskní, vtipné a trefné komentáře. Rodost otevřít její blog k rannímu čaji.

 Určitě je blogem, který potěší oko, blog u Lily. Její jablíčko na liště mého monitoru vidím vždycky moc moc ráda.

Další moje srdeční záležitost je Pavlínčin zloděj času.  Každá vystavená fotka čiší láskou k jejím blízkým a životu.

Kačenka Sovička a její dílna plná víl, co pro ni šijí krásně čisté, veselé a  dokonalé věcičky  :o),  je další mou oblíbenou nabíječkou energie.A její dokonalé návody, co narozdíl od mých chápu i já.....to se nedá opomenout.

To už jsou 4 holky trošku monotématicky z  "šicího světa".  No, holt svoje vášně nezapřu.

Tak ještě jeden, kde ale textil a šikovnost autorky chodím obdivovat taky. Že má Miau  radost ze života, zlaté ruce a úžasný smysl pro humor, je cítit z každé stránky.


Tak, potěšte se na blozích holek  a já se jdu dnes vznášet na mém nafouknutém egu.

J♥

Pro maminku

Šila jsem ji už od léta. Jednoduchý Log cabin vzor v béžovo-bílo-růžové kombinaci látek.  Nejprve jsem se do ní vrhla s dravým nadšením společně v kupě s dalšími skvělými "spolužačkami" včele s milou Baruškou . Pak jsem zjistila, že jeden druh látky jsem nařezala na proužky o půl centimetru širší. Tedy zjistila jsem to až byly ony nešťastné pruhy zašity v blocích. Nadšení opadlo, deka zůstala na pár měsíců jako kostlivec ve skříni. Vždycky jsem ji jen přehodila z hromady na hromadu a odložila s předsevzetím "až jindy". Vyburcovaly mne až blížící se vánoce. Takže na štědrý den ráno jsem přišívala poslední steh na cedulce s věnováním.

Vynechala jsem tentokrát vatelín a spodní látku nahradila heboučkým hřejivým fleecovým plyšem. Skvělá volba, řekla bych. Deka je příjemná na omak z obou stran a maminka si může vybrat, kterou stranou si ji otočí k tělu - hřejivou, nebo přijemně bavlněnou. Tohle řešení ještě určitě na deku použiju. Už se hlásí další zájemci, co se do ní chodí k babičce muchlat ;o)

Krásný víkend vám všem, ať už pod dekou, či kdekoli jinde.
♥ j.

Nákrčníky - nové vzory

V obchůdku i na Fleru je ještě několik nákrčníků k dispozici. Zima ještě nekončí, takže, pokud vašim prckům táhne na krček, přijďte nakoupit tuhle heboučkou variantu štítu proti zimě za límcem.

Karetník - tutorial

Mám ráda malé peněženky. Proto takové i nosím. Pak ale řeším kam s kartama. Teda platební mám jen jednu, ta se do minipeněženky vejde, ale ty další..... Jenom třeba kartiček od zdravotní pojišťovny mám 4 kousky (David si tu svoji nosí naštěstí sám). K tomu karta do knihovny, karty na plavečák, rodinný pas, makro kartu, řidičák a jako správný sběratel syslič - ještě štosík nejrůznějších kartiček do obchodů a jiných institucí.

Tož a kam s nima?

Jako expert se specializací "šitý obal na cokoli" jsem si spíchla "něco na karty" samodomo. A věrna tradici přidat k názvu oblíbenou příponu "ník" je to teda karetník - nebo třeba dokladovka když nechcete "níkat" :o)

A protože jsem tentokrát šila bez Toníčka (babičko, díky za hlídání ♥), je k tomu i fotonávod.

Konec řečí, fotky sem:

Pokud budete chtít dělat stejný rozměr jako já, budete potřebovat 2 obdélníčky látky na klopy (kapsičky) 14x19 cm; díl na vnějšek (může být třeba sešitý i z více kousků) a díl na vnitřek  (u mne tyrkysový) oba 14x21 cm; kousek nějaké tenší výztuhy (tenký vatelín, termolín, kousek filcu, fleecu......) pro pohodlí při šití střihněte o kousek větší než je rozměr hlavních dílů, majitelky zlatých rukou mohou šmiknout přímo na míru. Ještě budete potřebovat gumičku (raději užší) alespoň 15 cm dlouhou. No a pokud chcete karetník vyšperkovat, pohledejte látky na aplikace, knoflíček, nášivku, cedulku s logem..... cokoli.

Díly na klopy přežehlete na polovinu (vzniknou obdélníky 9,5x14 cm), položte na vnitřní díl podložený výztuhou (fotka napoví) a přišijte kolem dokola vnitřního dílu při krajíčku. Jeden z nich prošijte i v prostředku - tak aby vznikly dvě malinké kapsičky. Na fotce je to špatně vidět - tímto se omlouvám celkově za kvalitu fotek :o( prošitá je u mne klopa napravo. (Nebudete-li používat na občanku a kartičky větších rozměrů, můžete prošít obě poloviny.

Teď přišijte gumičku na jednom i druhém konci opět při krajíčku zrovna obšitého obdélníku cca 3 cm od kratšího okraje - jako na fotce. Nijak nenapínejte, prostě jen přiložte a přichyťte pár stehy.

Teď přijde na řadu hlavní horní díl - naparádit aplikací, cedulkou, vyšít kontakt pro případ ztráty.....jak je libo.... (knoflík a jiné vystupující ozdoby ovšem přišívejte až po dokončení). Přiložte lícem k líci na už připravený sendvič z vnitřního dílu, klop, gumičky a výztuhy. Položte tak, aby gumička byla na polovině, která bude přední stranou karetníku ( po zavření ji totiž přetáhnete přes zadní půlku  -  na přední straně by vám po zavření hyzdila aplikaci). Prošijte kolem dokola 0,5 cm od okraje a nezapomeňte nechat malý otvor na protočení.

Odstřihněte přečnívající výztuhu a rožky.

Protočte lícem ven, vytlačte rožky, srovnejte, zažehlete, zašijte otvor matracovým stehem.
Pokud chcete přišívat ozdobný knoflíček, teď je ten pravý čas. Ten můj jsem dostala od Lidušky Veverkové, majitelky zlatých rukou, která je i tvůrkyní oné sladké cedulky s logem.

Naplňte a šup s ním do kabelky :o)

Stejný postup můžete použít na karetník jakéhokoli rozměru.

Neošiďte mne o fotky :o)
j ♥

Na pyžamové večírky

Každá ženská, i když je zatím třeba jen v minivelikosti, se bez kosmetiky (a dalších nezbytností) obejde jen velmi nerada.
Aby si cácorky z naší rodiny mohly svoje oblíbené tretky pohodlně přenášet sebou třeba na výlety k babičce, nebo nocování u kamarádky, ušila jsem jim tyhle princeznovské toaltašky (tentokrát ve velmi decentním něžném ladění).

Očko na boku umožňuje taštičku zavěsit v koupelně na háček (případně na větev stromu či jelení paroh, bude-li výlet o něco akčnější). Velikost je počítaná právě tak, aby pojmuly kartáč na vlásky a jiné hygienické nebytnosti.

Uvnitř jsou navíc dvě malinké kapsičky třeba na sponečky, nebo zubní nit.
A aby se gumičky netoulaly volně mezi pastou a šampónem, zakomponovala  jsem dovnitř pásek na suchý zip, na který půjdou gumičky pohodlně navléct.

Teď už jen taštičky naplním, aby měly holky uvnitř nějak základ :o) a poletí k majitelkám.
Tak hygieně ZDAR!
:o)

PS: V rámci tréningu vznikly taštičky 4, ač potřeba byly jen 3, takže 4 - 3 = 1 (jestli dobře počítám..... zřejmě už je to trochu defomace dělat ze všeho slovní úlohy....
.... no jo, prostě dělám s Matýskem úkoly do školy .....  :o)


Tedy jedna bude k dispozici v obchůdku a na Fleru.