pondělí 27. května 2013

Za pokladem

Stopovaná, pokladovka, cesta s úkoly....  Ať to pojmenujete jakkoli, pořád se bude jednat o výborný způsob, jak přimět děti ujít i jinak poměrně nudný, a tím i ukňouraně dlouhý, úsek cesty, s radostí a v rekordním čase.

Už jsme vyzkoušeli obě varianty - tu s pečlivou domácí příparavou i tu živelnou, vytvářenou za pochodu, a ta druhá se světe div se, prostě jeví jako lepší.
Když jsem posledně chystala dobrodružnou cestu za pokladem dobroduha Babyky - tak úřesně ty zprávy a lístečky, které jsem chystala pečlivě doma, se staly poněkud nepoužitelnými v reálu...


Tak například první schovaný lísteček byl s jednoduchou mapkou - obrázkem, na kterém bylo načrtnuto auto za ním šipka k lesu, pak k turistické značce. A za ním zašifrovaná zpráva (psaná pozpátku :o)) "jděte po šipkách a turistické značce".... No, že v prvním několika kilometrovém úseku turistická značka jaksi chybí.... jsem neočekávala. A to jsem se ještě doma poplácávala po zádech, jak jsem to vychytala, že jsem nepsala dopředu barvu značky.
Tož tak.
A došlo na improvizaci.

Níž v textu najdete pro inspiraci zprávy, které naši malíčci obdrželi narychlo a za provozu.
Protože v presu mi funguje mozek v nějakém jiném režimu, byly všechny veršované....(fakt nevím proč).


Zpráva první - uložená kousek od potoka - (účelem bylo zdržet bandu, abych získala náskok k uložení dalších zpráv).

Hop a skok, 
přes potok, 
pak tři dřepy, 
ruce v bok.

Zpráva druhá - vyplozená při pohledu na rozkvetlé pomněnky - opět byl účel stopaře zdržet a mírně unavit.

Najdi kytku proti skléróze,
obskákej ji, po jedinné - po noze.



Třetí zpráva - tady jsem čekala, že děti trošku potrápím, než přijdou na modřín a na modrou barvu, která je předmětem hádanky. No, překvapili mne bleskorychlou dedukcí.

Jehličí má, šišky má,
přesto v zimě opadá.

Příští schránka správně barevná, 
jedinná v sobě zprávu má.

Teď tedy následovalo několik šipek a křídou namalovaných obálek, z nichž ta poslední byla teprve modrá.
(Pointou je, že mi trochu docházely nápady, a několik "prázdných schránek" udrželo dětičky v dostatečném tempu chůze i v napětí :o))


Zpráva, která jse použít kdykoli, kdekoli :

O zvířátku písničku ať zpívá každý chviličku.
Začínáš ty, Toníčku.
(Jméno dosaďte libovolné :o))


V nejhornějším úseku cesty, kdy začalo prázdné břicho i nekonečné zatáčky unavovat i dobroduha Babyku, a zprávy mu nějak nešly z pod tužky a bylo potřeba překonat posledního půl kilometru stoupání k altánku s lavečkami, vyplynulo tohle doporučení:


Cesta se kroutí jako had,
po 8 zákrutách, sedněte a tište hlad.

Pečlivé počítání ušlých zákrut oddálilo lynčování rodičů vyhladovělými dětmi a posezení v altánku u žvance doplnilo síly na konečnou dobrodružnou etapu.



Těsně pod skalami nechal Babyka tuhle zprávu:

Teď vzhůru do skal!
Tam v kamení, hledejte tohle znamení
 (domalujte libovolnou značku).
Pokladem vás odmění.

Ohledně znamení - v tu chvíli mne nenapadlo nic kreativnějšího než křížek v kolečku  - připomínalo to zákaz zastavení.... Ve hře bylo ještě něco znak pro sušičku  na cedulkách u oblečení :o)...


A pak už malíčci prohledávali terén ve skalách okolo Babího lomu.


A když se objevil na kameni onen "zákaz zastavení", prošacovali hromady loňského listí, dokud se neobjevila plechovka od Johnyho Wolkera s pytlíkem oplatků a závěrečným dopisem od dobrodruha Babyky s poučením o radosti z hledání i s podělení se s ostatními.......  No, jasně, že oplatky dostaly podstatně větší díl pozornosti, než mravoučný rodičovský dopis.... Musela jsem to ale aspoň zkusit.


Spokojenost ale vládla na všech stranách, takže teď už sáček s křídami, blok a tužku  a balíček cukrlat z výletního batohu už ani nevyndáváme. Nikdy se nedá odhadnout, kde narazíme na nudný úsek cesty.

Jarním putováním (a těm za pokladem zvlášť) třikrát ZDAR!

A pokud chcete nějakou kvalitnější inspiraci doporučuju stránky JDĚTE VEN

Krásné jarní dny vám všem.

J.

 






4 komentáře:

Lucie řekl(a)...

Jani, po dlouhé době píšeš! Vyhlížela jsem, co u vás nového. Nepřestává mě překvapovat tvoje kreativita a nadšení, klobouk dolů! Děcka s tebou mají ráj na zemi!!! Papapa z Vysočiny, Lumpi

Janusa řekl(a)...

Jéé Jani, skvělá reportáž! Prošla jsem ji celou cestu, dokonce mi bylo líto, že jsem nemohla dělat úkoly, asi si aspoň zazpívám ;-) Hezky jste to na děti nalákali... u nás ještě funguje sběr přírodnin, ale bohužel většinou se napakují hned u startu a pak už mají málo místa :-) Měj se hezky, pa, Jana

Michaela řekl(a)...

Jani,ja zasnu nad tvou napadivosti a elanem. Skvele, bajecne, ...!!!

Karolina řekl(a)...

no jo, my mame pro poklady Manfreda :-)