pátek 24. února 2012

Pro Popelku


Na začátku podzimu jsme podobnou kožešinovou vestičku s Mariánkou viděly v jednom obchodě a oběma se nám moc líbila. Pohled na cenovku mi ale způsobil křeč v ruce, takže devět stovek bych nebyla schopná z peněženky vytáhnout ani kvůli žádostivým pohledům nejoblíbenější z mých dcer. Ty psí oči jsem hned na místě vyřešila slibem, že jí zkusím podobnou ušít.
 
Vestička se bohužel stala další obětí mého šnečího tempa. Utěšila jsem se, že na jaro bude akorát :o)
Kožešinka byla jasná, a doplňkovou látku si vybrala Mariánka sama. K mému potěšení opravdu ladící a krásnou.

Idea totiž  byla, aby byla vestička nositelná oboustranně a taky měla trochu hippie styl, tak jsem při prostojích ve frontách u pokladny, čekání u lékaře, nebo v autobusech znovu a znovu vymýšlela a šila v hlavě aplikaci na zadní díl... prostě aplikace byla v mém pojetí  děsně důležitá součást....

A aplikace se ukázala jako opravdový žrout času. Ani ne tak při realizaci jako při výběru látek.  (Nedají se na nerozhodnost zobat nějaké tablety?) Černo-bílo-šedá kombinace nakonec zachránila vestičku od osudu nedošitého kostlivce ve skříni.




Ovšem kdybych tušila, že ji Mariánka hodlá nosit jen kožešinkovým navrch, protože "přece, mami, takovou měla Popelka"... mohla jsem si ty hoďky věnované na aplikaci třeba lakovat nehty....:o).... což jsem tedy mimochodem dělala naposledy někdy vloni...






Majda je ovšem naprosto spokojená. Dneska jsme našly DVDčko s Popelkou, a protože Toník má díky horečkám naordinovaný pohádkový maraton, přesvědčila během chviličky i jeho, že se chtějí dívat na Popelku a ne na Medvědy od Kolína :o)...
Teď tu tedy při sledování pohádky cválá v princeznových šatech a vestičce v sedle koníka na tyči, šťastná jako blecha.
 Tohle je moje nejlepší "mzda".  ♥♥♥
Pohádkový víkend Vám všem.
j.

středa 15. února 2012

Předjarní stádo

Do obchůdku i na Fler právě dorazilo nové stádečko oveček. Cestou se dost loudalo a opozdilo... že by kvůli té kruté zimě?
Nejspíš ano. I když jsou to ovečky nahřívací, dokud nebyly došité, a tudíž schopné hřát, bylo moje tempo i nálada více než zamrzlé.
Ovečky jsou ovšem v plné kondici, takže vás zahřejí určitě.:o)


úterý 14. února 2012

14. února

Dnešní svátek v tom klasickém pojetí:
Svátek svatého Valentýna jsme asi nikdy neslavili úplně "klasicky" jako takový ten muckací den s večeří a obří kytkou. Už aspoň 15 let  beru 14. únor jako fajn příležitost říct "mám tě ráda" i lidem, kterým to přes rok říkám dost málo. Třeba vlastním rodičům. Oni ví, že je mám ráda, ale je fajn to občas říct nahlas. A taky je fajn to slyšet :o). 

 Takže 14. únor, jak ho pojímáme u nás:

Tulipány jsem dostala od maminky hned ráno, když přišla domů z noční a srdíčkové maffiny  jsme kuchtili s Toníčkem dnes dopoledne. Takže některé kousky mají ve šlehačce důlky od prstíčků :o)) Toník už se nemůže dočkat, až se vrátí domů ostatní, aby mohl srdíčka rozdávat.A já taky.

Pro všechny, co mají někoho rádi, a pro sladkomily zvlášť, ještě náš recept na maffiny:

Do mísy smíchat: 270 g hladké mouky
                          160 g cukru krupice
                          1 van. puding
                          2 plž. kakaa
                          50 g nasekané čokolády
                          1 prdopeč
 
A zvlášť smíchat: 2 vejce
                           250 ml mléka
                           100 g rozpuštěného másla

Tekuté smíchat se sypkým, a péct na 180 - 200°C.
Někdy dovnitř každého košíčku ještě před pečením šupneme borůvky, brusinky, rybíz, nebo cokoli co je po ruce. Dneska jsme nahoru dávali šlehačku (se smetafixem - aby vydržela až do večera :o)) a jahůdkové srdíčko. Původně jsem měla na ozdobení hromadu ovoce, ale mafiny si o jednoduchost řekly samy.

Sladký den v jakémkoli smyslu Vám všem!
j.


pondělí 13. února 2012

Aby kovářova kobyla bosa nechodila

Koncem ledna donesl Matýsek tohle krásné čtení:


Aby to pěkně oslavili, vyjeli si s tatínkem na pánskou jízdu, jen spolu sami dva. Aby moje pochvala za Maťovu  snahu byla taky trochu "hmatatelnější" dostal na ten výlet mimozemšťaní tričko, o kterém mluvil už od doby, kdy jsem dělala jedno v rámci "Ježíškových zakázek".   Po pár týdnech odpovědí typu "jo, udělám, ale až se na to dostanu", už opravdu nazrál čas na kování kovářovy kobyly.


Nejvíc mne těší, že úplně největší "odměnou" byl pro Matýska samotný výsledek na vysvědčení - jak sám říkal, že "je šťastné, a strašně se mu ulevilo, že "dal" i tu češtinu" :o).


A ještě douška, proč takové zpoždění když vysvědčení bylo už před dvěma týdny - jednak nějak došla šťáva a nedaří se mi znovu nastartovat takže z obvyklého hlemýždího tempa nastoupilo přešlapování na místě. Uvítala bych novou vrtulku do zadnice.... nevíte kde ji koupit? :o)
A pak taky proběhly u nás jarní prázdniny. Letos díky mrazu ve znamení bruslení. A stejně tak díky mrazu jsme zažili pohledy na Telč i z neobvyklých úhlů.








A taky pohledy přes neobvyklé objektivy....


A v neobvyklých polohách.







Tak, a od teď jsem začala s těšením na jaro...☼

j.

neděle 12. února 2012

Bašna

Pro ty, co zrovna nežijí v šišlavém světě tříletých přidám překlad nadpisu :
Je to tedy samozřejmě BRAŠNA. Ti co doma mají lidičky menší velikosti, asi znají situaci, kdy zkomolenina vyslovená potomkem zapadne do rodinného slovníku a používají ji pak úplně všichni. (A možná taky nejsme jediní, kdo se ocitl v trapné situaci, kdy obdobný rodinný "šperk" použil v ryze dospělácké bezdětné společnosti a užil si "obdivné" pohledy... :o))

Poslední člen rodiny, který neměl tašku "by Cingrlata" a vlastně i trpěl naprostým nedostatkem vlastního zavazadla, byl nejmladší Toníček. A že mu vlastní brašna opravdu chybí, důrazně připomínal minimálně každou neděli ráno před odchodem do kostela (neměl kam dát misálek a vrtulník a z Mariánčiny kabelky byl rázem předmět velké závisti), i před každým "výletem"  do Brna (to zase pro změnu potřeboval nosítko na krabičku se svačinkou............... a onen vrtulník).


Poté co jsme oslavili fakt, že v naší rodině se s konečnou platností už nevyskytuje žádné batolátko a i benjamínek pokořil hranici pro předškolní věk, dostal Toník zavazadla hned dvě. Od babičky vysněný batůžek do Lesní školky a od maminky onu "bašnu".


Při šití jsem použila detailně promyšlený i vysvětlený postup od Belletky na tašku City Walker s malými úpravami konstrukce (zip Toník nepotřebuje, vnější kapsičky i karabinky k připínání čehokoli rozhodně ano), i velikosti - ta krabička na svačinu se prostě vejít musela i s rezervou na vrtulník :o)).



Obě zavazadla jsou podrobována maximálnímu vytížení, jelikož Tony se ukázal opravdu nadšený nosič.
Je to ideální stav, když dárek udělá stejnou radost obrarovanému i dárci.:o)

Krásný týden všem nosičům i bacilonosičům! ♥