Růženky

Vždycky když dokončím skřítky, jsem z nich na čas jako nemocná - chodím je okukovat, pózovat, pohladit.... Je to fakt trošku, jako mít další dítě. Alespoň teda krátkodobě.

A u těchhle dvou holčiček to platí dvojnásob. Jednak mi trvaly docela dlouho... teda jako ještě dýl než všechno ostatní mým šnečím tempem... (o to víc jsou vymazlené), a pak taky díky šedorůžové kombinaci jsou extra sladké ( Se snažím omezovat cukr v jídle, tak tohle přeslazené období v tvorbě bude evidentně důsledek diety :o)).

Švadlenkovská skřitkulka už má adresu jistou.


 Bude strážit dílnu jedné švadlenky. Jedné neuvěřitelně
silné, a charismatické ženské. Nikdy jsem ji neviděla tváří v tvář na živo. Virtuálně ji znám přibližně rok a moc si jí vážím. Pro její um, pro její sílu, pro její životní jiskru. Při líhnutí skřítkulky jsem na ni hodně myslela, tak snad ta skřítčí holčička tím získala duši. A protože bude dělat společnost velmi činorodé a pilné ženě, je důkladně vybavená spoustou kapsiček na pracovní zástěře, a všemi možnými proprietkami. Jen se mi nějak nepodařilo sehnat pidi nůžky.....

 

Její sestru jsem před chvílí s těžkým srdcem dala na Fler. Jasně, že by se mi líbilo ji nechat doma....ale nemůžeme živit tolik skřítků, když tu máme ty naše tři živé a hlučné. Tak půjde taky do světa.  Doufám, že k "dobým lidem" :o)

Růžovku jsem potřebovala nafotit do jedné soutěže na Fler v jarním prostředí. Keř planých růží se vyloženě nabízel. Mariánka mi moc ochotně dělala asistentku a skřítčí chůvu.

To si pak člověk na sřetule lehko zvykne.

Myslím, že až půjdou Růženky z domu, budu to muset udělat tajně :o)  No, už se snad konečně dostanu k ušití spací skřítkulky jen pro Mariánku. Ovšem Toník už si taky objednal skřítka, tak budu mít asi dost napilno... Jediný, kdo ještě nekřičel po vlastním skřítkovi, je Matýsek. A to fakt jako jediný v domácnosti, protože od manžela tohle příní zaznělo už před půl rokem.
Až se dostanu k sérii domácích Kročoskřítků, udělám opět report. (to by si má ješitnost neodpustila)

Krásné růžové dny Vám všem ♥.
j.

Reklama na cukrlata

Přesně tohle slovní spojení mne napadlo, když jsem viděla Mariánku pobíhat v nových šatičkách a s růžovoučkou skřítkulí v náručí. Prostě extra porce cukru....

Komu látka na šatičkách přijde povědomá, nebo má pocit, že v ní dokonce doma spává, má pravdu.
Je z letošní kolekce Ikea - mají je v téhle bílé a pak ještě v modré variantě a to jak na hotovém povlečení, tak i v metráži za moc fajn cenu (79,- Kč za metr).

 My ji nejdřív měli na povlečení (po 9 letech už zasluhuje náš ložní park začít s obnovou....), ale já ji pořád v hlavě viděla na šatičkách, takže když ji v Ikea začali prodávat i v metráži, zajásala jsem.

Mariánka je z nich samože taky nadšená (po kom to dítě je....). Hlavně proto, že kolová sukýnka se úžasně točí. Pamatuju si, jak já jsem milovala svoje šaty s kolovou sukní, co jsem nosila do tanečních a na zábavy. A to už jsem zdaleka nebyla v princeznovském věku.

Tak jsme s Májou v nových šatičkách nafotily i nejnovější kolekci kabelek, abych měla do obchůdku nějaké živější fotky. Trošku se to zvrhlo ve všeobecné blbnutí. Bylo pak těžké vybrat ty, co nejsou živé až moc. :o)

Tak co, už jste se taky otřepali po mrazech minulého týdne a dostáváte se do letní nálady?

Aplikace

Ručníčky pro budoucího prvňáčka.
Aby si je snadno poznal, i když ještě nebude umět číst. A taky, aby je poznal na první pohled, během toho zlomku vteřiny co bude mít na utření rukou. Protože přestávka je příliš krátká, a čas bude potřeba využít efektivněji.
Fakt. Já viděla svoje dítě ve škole o přestávce.

Když dinoručníky viděl náš nejmladší Toník, vynaložil poměrně dost energie na přivlastnění. Situace jako z učebnic o výchově - každý z nás tahá za jednu stranu ručníku, Tonda ječí a já se snažím uchránit ručník i svou důstojnost..... No, žádné zázračné rozuzlení - řešila jsem to úplatkem - Tony dostal dinosaura na tričko.
(Fotka z Brněnské Muzejní noci. )

A vezouc se na aplikační vlně jsem zrovna klukům udělala i bráchovský stejnokroj na letošní léto. Doufám, že ta trička udrží alespoň letošní prázdniny status "triček na slušno". Vždycky si maluju, jak v těch světloučkých tričkách budou k sežrání, a oni se během pár minut servou, nebo jen okočkují, vyválí, a získají vzezření bezdomovců.
Taky máte ten problém, že triček "na lítačku" máte plné šuple, a najít nějaké bez fleků a reprezentativní bývá detektivka? Jestli máte někdo radu jak poměr "lítacích" a "slušných" zvrátit ve prospěch těch slušných  - podělte se, moc prosím. :o)

 A ještě jedna chlubivá k aplikacím:
První cingrlatovina v tisku - tedy přesněji v Praktické ženě.
Pastelkovník s mojí nejoblíbenější aplikací kravičky.

 Je jasné, že by mi moje ješitnost nedovolila si tohle číslo nekoupit :o).
Krásný zbytek týdne Vám všem ♥.

j.

Lesní developeři

Mariánka:"ty už obrázek máš, tak teď namaluju tatínkovi......ale nevím co" ???
Já: "Tak namaluj, jak jste s tatínkem v lese a sbíráte houby."
Mariánka se při slově HOUBY otřepe : "Ne, houby bude sbírat tatínek a já budu stavět domeček pro skřítky."

Nejoblíbenější činností Kročat v lese je stavění domečků pro skřítky. Prakticky vždy, když jdeme na procházku do lesa, nebo na cyklovýletě projíždíme lesem musíme alespoň jeden postavit. A když tatínek brousí po lese při svém oblíbeném sbírání hub a Kročata jsou už dopředu z toho otrávená  (a není to nejedlostí hub - spíš proto, že zaručeně nerostou), je stavění skřítčích obydlí svělá činnost, kterou se dá ukrátit chvíle čekání na zklamaného otce. Navíc tato činnost jde docela libovolně protáhnout podle délky tatínkova okruhu, a to tak, že děcka domeček postupně víc a víc vyšperkovávají.
Když to tatínkovi trvá fakt dlouho, dojde i na jídlo do skřítčí spížírničky, a další fáze by zřejmě byla konzumace zrovna naskladněných žaludů a kaštanů z oné spižírny.... na to zatím nedošlo :o)

A když je všechno včetně zahrádky hotové, potichoučku odejdeme, alby se noví nájemníci mohli nastěhovat. Pokoušeli jsme se po čase dříve postavené domečky zkontrolovat, ale nedařilo se nám je už pak najít. To ti skřítci, když se nastěhují si domeček chrání kouzlem, aby nebylo obydlíčko k nalezení a nikdo je tedy nerušil.

A doma se pak líhnou skřítci zase nejdříve v mojí hlavě, a pak pod jehlou a nití. Jako třeba tihle dva strážci hospodářství.

A na dlaší se můžete těšit během začátku léta - zatím jsou v líhni, později se objeví tady, v obchůdku i na Fleru.

Krásný pátek i víkend vám všem a půjdete-li do lesa - myslete i na skřítky.

j ♥

Pitný režim po cingrlatovsku

Tohle krásné jaro je k výletům jako stvořené. V neděli jsme oběhli Zlínskou ZOO. A musím říct že jsme odcházeli velmi nadšení a se spoustou zážitků. Fakt tuto zoologickou zahradu doporučuju - líbí se mi hravost a spousta nápadů na každém kroku. (Nejen) za kreativitu dávám 1* :o)

Tato fotka není ze ZOO - to je jen stromolezení u hospůdky po obědě :o)

Zároveň to byla pro Kročata příležitost provětrat jejich letošní nové flaškovníky. Ty první tedy vznikly už před dvěma roky a jsou ještě pořád OK, ale po mnoha pokusech a verzích,mám pocit, že tuhle poslední kolekci jsem už vychytala co do velikosti, délky popruhu, materiálu i technických řešení.  Takže každé z kovářových hříbat dostalo svůj nový kousek, a po zátěžovém testu jsem navýsost spokojená.

Flaškovníky vznikly jak už jsem řekla před dvěma roky. A jako většina "cingrlatovin" byla impulzem ke vzniku moje lenost. Totiž letní vycházky se třema dětma, probíhaly asi takhle:

dítě č. 1: "mami , dáš mi prosím napít?" - Vyndám z báglu lahev, dítě pije, optám se ostatních, jestli nechtějí taky. - Nechtějí. Schovám lahev.

Ujdeme 12 kroků - dítě č 2: "Mami , já mám žízeň!" ..." No a co?"..... "Mami, prosím, já mám žízeň"...... A proč jsi se nenapila před chvilkou, když jsem se ptala?"........"to jsem ještě žízeň neměla".... nenepadá mne odpověď....Vyndám z báglu lahev, dítě pije, optám se ostatních, jestli nechtějí taky. - Žádná odezva. Schovám lahev.

Ujdeme 17 kroků - dítě č. 3 z kočárku: "bodu!" (tedy -"vodu" - pozn. překladatele)..........................................................................................jde mi pára z uší....
nebudu to protahovat.
Prostě si pití od té doby nosí sami, kdy jen to jde, a pijí kdy chtějí.
Tož tak.

Tohle jsou dva roky staré fotky - jo ta mánie pro pruhy mne držela už tehdy.....

Pokud se flaškovníky jeví jako dobrý nápad i Vám, pak letošní kolekce je k mání na Fleru i v ochůdku.

Pitnému režimu ZDAR! :o)
A hezké zážitky na letošních výletech (třeba do ZOO) Vám všem.
♥ j.

Pam, pam, pampelišky v žlutém klobouku.....

...........prý si posedaly, ráno na louku.........

Tohle žlutozlaté nadělení ve tvaru malých sluníček je každý rok malým svátkem pro všechny tajné holčičí víly.
Čím jsem starší, tím méně mám ráda takové to zbytečné trhání kytek, na kterých se jinak mohou zdatně přiživit včely a další hmyzouši, ale pampeliškový věneček prostě patří k dětství každé holčičky.
Navíc - taková společná něžná holčičí chvilka, kdy můžu svojí berušce předat něco z tradic a svých zkušeností, určitě patří k momentům, které jí mohou utkvět v paměti, a které si třeba ponese sebou do života jako fajn kotvu - jistotu v kořenech.

A pak ta možnost poslat vílí věneček večer po hře vodou po potoce a dívat se jak se točí, občas zasekne a pak mizí někde na dolanském konci dědiny....zkuste to.... uvidíte o čem mluvím :o)

No a jakou pampeliškovou aktivitu vymyslet pro kluky?
Pískání na pampelínovou stopku nám moc nešlo....
Tož Matýsek se natíráním pampeliškami zvládl během jedné procházky změnit do žluta na číňana a to včechno za zdatného ostřelování všech souputníků pampeliškami.
No a s Toníkem jsme jedno dopoledne zkusili oživlé chobotničky a šnečky.
To jen pampeliškové stonky natrháte na proužky - z těch se stočí šnečci, některé můžete na jednom konci nechat spojené - z těch budou zase chobotničky.

A pak je jen hoďte do misky s vodou, a ony se začnou samy před vašima očima smotávat a točit do klubíčka.  Tonyho to bavilo hezkou hodinku. :o)

Tak než pampelišky odkvetou - skočte si k nim alespoň přivonět. On ten žlutý nos krásně sluší k rozesmátým tvářím. ;o)


j ♥

Májová

Dlouho jsem se neozvala. Příčinou je to krásné počasí.
Ale mám pro vás tu mám jako omluvenku za dlouhou odmlku inspiraci na extra májovou čelenku.

 Potřebovat na ni budete obyčejnou plastovou čelenku, nebo čelenku potaženou látkou, umělé kytičky a kousek plsti - nejlépe zelený. A pak taky nůžky a tavnou lepicí pistoli.

Já tu obyčejnou plastovou čelenku od asijských obchodníků potahovala ještě riflovinou, takže jsem z ní nejdřív ořezala ty zoubky (Mariánka si stěžuje, že ji tlačí a zubaté čelenky odmítá nosit). Pak jsem ušila z rifloviny úzký tunýlek - tak akorát  aby do něj šla navléct ta čelenka, protočila ho, a nasoukala dovnitř čelenku. Pak už stačí jen zapošít nebo zalepit konce, a máte eňo-ňuňo čelenku potaženou oblíbenou látkou - skvělé na dokonalé doladění outfitu :o)

Jen abych vás nepletla - při focení postupu jsem fotila dvě čelenku - jednu potaženou riflovinou se dvěma kytičkami, a jednu nepotaženou se třemi. :o) Ale postup je pořád víceméně stejný a všechno se spíš odvíjí od toho, jakou kytku máte k dispozici. My ji koupili v Ikea.

Jak upevnit kytičku na čelenku nejlépe ukáže fotka - a na to se vám právě bude hodit ta lepicí tavná pistole. Jinak tedy kytička jde samože i přišít.

 Hotovo :o)

Ještě jedna vyrobená stejnou techníkou před dvěma lety.

Krásné provoněné jaro vám všem.
j.♥